Fascinace Velkou válkou mě provází od raného dětství, kdy jsem z kazet hltal geniální Werichův přednes Haškovy existenciální klasiky, která z naprosto nečekaného úhlu pojmenovala podstatu lidského masomlýnku. Velká válka skutečně připomínala horečnatý záchvat, děsivou halucinaci, komplexní defragmentaci jedné velké civilizační iluze. Lidstvo z ní vyšlo znetvořené více než z kteréhokoli jiného konfliktu. Byla to válka, která vytvořila předpolí dalších tragédií, válka, která byla mnohem víc střetem bezvýznamných a na smrt hnaných mravenců než gloriózních ideologií. 

I když metal preferuje druhou světovou válku, ta první přitahuje v posledních letech talentované kapely. Ukrajinská úderka 1914 se od masakrózního debutu posunula ve své death blackové orchestraci zákopového pekla až k epickému narativu desky „Where Fear And Weapons Meet“ a vytvořila úctyhodný pomník dějinnému hororu. A z druhé strany fronty udeřil horečnatou palbou soubor KANONENFIEBER, vedený agilním a talentovaným fantomem Noisem. 

Noise je nesmírně činorodá entita, která kolem sebe ráda vytváří mytologické šero. Melodickým black metalem, který nejvíc připomíná polskou MGŁU, se prezentuje pod hlavičkou starozákonní blasfemie NON EST DEUS. Fanoušky post BM odnoží ve stylu krajanů DER WEG EINER FREIHEIT, zase přikrmuje svým projektem LEIPA. A v neposlední řadě je tu syntéza jeho oblíbených postupů – čisté, průrazné produkce, chytlavých tremolových riffů a velmi narativního pojetí extrémních žánrů – až divadelně stylizovaní KANONENFIEBER, kteří tvrdě udeřili před třemi lety znamenitým debutem „Menschenmühle“. Ačkoli na papíře jde stále o sólo projekt, v němž Noise zastává všechny funkce, zdá se, že koncertní sestava se stává víceméně stabilním lineupem. KANONENFIEBER jsou už zřejmě oficiálně skupinou. A díky „Die Urkatastrophe“ mají nakročeno k rezolutnímu průlomu fronty. 

Novinkou se totiž KANONENFIEBER jasně pasují na vlajkovou loď Noiseových aktivit, protože právě tady, mezi ostnatými dráty, krátery po granátech a zákopy zapadají skladatelské trademarky pana kapelníka s milimetrovou přesností. Pokud v případě NON EST DEUS a LEIPA připadá v úvahu kritika za až příliš zištnou melodičnost, stravitelnost a uživatelskou vstřícnost, která může kolidovat s extrémním BM projevem, u KANONENFIEBER o tom nemůže být řeč. Přesně takhle je totiž tahle marškumpanie sestavená. Její taktika je jednoduchá a drtivá, natáhnout ostnaté dráty riffů a pokropit pozice nepřítele tunami extrémně hitového olova. A potom... Bajonet auf!   

Hudebně se aktuální deska pohybuje na široké zemi nikoho, která se rozprostírá mezi pozicemi blackened death metalu, těžkými blátivými okopy BOLT THROWER a palposty hvězdných melodeathových kutálek jako AMON AMARTH či ARCH ENEMY. Chytlavé riffy trhají zem na cucky a nad vším vlaje jako rozedraná zástava Noisova bezchybá vokální delivery. Jeho skřehot je masitý, zároveň naprosto srozumitelný. Rezolutní němčinou štěká dobová hesla a na kost osekané obrazy a efektivně velí celému šturmu. 

Mistrovství KANONENFIEBER spočívá právě v tom, jak umí jednotlivé taktiky syntetizovat a podřídit výrazné narativitě jednotlivých songů, které symbolicky vertikálně prochází celým bojištěm. Zavedou nás hluboko pod zem, do pracně hloubených tunelů (rammsteinovsky rezolutní „Maulwurf“), na povrch, po kterém se prohání infantérie i jízda (zběsile se valící „Sturmtrup“, střednětempá valba „Gott mit der Kavallerie“), a konečně do oblak, kde své souboje svádí rytíři nebes (tremolová BM hymna „Ritter der Lüfte“). Dojde i na osobní příběhy a zapomenuté osudy malých částeček válečného stroje – zasekávaná salva „Panzerhenker“ např. líčí hrdinské úsilí J. Krügera, který po vyhlazení své jednotky sám čelil britským tankům a až 16 z nich vyřadil z provozu. Téměř stadinový death metal „Waffenbrüder“ zase sleduje osudy dvou dětských přátel, branců, kteří bojují v roce 1916 u stejného regimentu. 

Songy jako rezolutní „Menschenmühle“, výpravná riffovačka „Lviv zu Lemberg“ a epicky valivá „Ausbluttungschlacht“, která po vzoru 1914 ojediněle sáhne i k orchestrálním aranžím, globálně reflektují samu horečku války, šílené obrazy mas hnaných na porážku vrcholí bitvou všech bitev, masakrem u Verdunu. Otázku, kde vlastně KANONENFIEBER stojí, zodpovídá překvapivá pointa desky, prostá folková balada „Als die Waffen Kamen“, v níž poprvé zazní čistý zpěv a proti-válečný étos tu připomene třeba některé básně Fráni Šrámka.

„Die Urkatastrophe“ je triumfem účelného vypravěčství skrze přístupný extrém. Je to deska, která exceluje ve všech polohách. Její jedinečnost neleží v nějakých inovacích, ale v tom, jak ctěné posluchačstvo máchá ve frontovém blátě a ani na okamžik neztrácí smrtící cílevědomost. Je to kolekce vybroušených válečných hitů, které čerpají krev z mnoha žil a smíchávají ji do dokonale vyvážené kapaliny zoufalství, heroismu a šílenství. Palba KANONENFIEBER je stále intenzivnější a přesnější. Nechat se tohle horečnatou kanonádou roztrhat na cáry přináší zvláštní rozkoš i lehké mrazení.